Laboratoř klinické biochemie
a hematologie v Zábřehu.

Albumin

Albumin je nejhojnější bílkovina v lidské plazmě. Reprezentuje 55 – 65 % veškerých bílkovin. Primárními biologickými funkcemi albuminu jsou přenos a ukládání celé řady ligandů a zajištění onkotického tlaku plazmy a zdroje endogenních aminokyselin. Albumin váže a činí rozpustnými nepolární složky, jako je bilirubin v plazmě a dlouhé řetězce mastných kyselin a stejně tak váže četná léčiva. Hyperalbuminémie, která je vzácná, je způsobena kritickou dehydratací a nadměrnou venostází. Hypoalbuminémie může být způsobena poruchou syntézy, např. při onemocnění jater nebo dietách s omezením bílkovin; zvýšeném katabolismu v důsledku poškození tkáně nebo zánětu; sníženou absorbcí aminokyselin způsobenou syndromy nedostatečného vstřebávání či podvýživy; vnější ztrátou bílkovin jako při nefrotickém syndromu, onemocnění střevního traktu či spáleninách a při změněné distribuci, jako je např. nahromadění tekutin v pobřišniční dutině (ascites). Závažná hypoalbuminémie má za následek vážnou nerovnováhu intravaskulárního onkotického tlaku a způsobuje otoky. Měření koncentrací albuminu jsou nezbytná pro pochopení a interpretaci hladin vápníku a hořčíku, protože tyto ionty se vážou na albumin a snížení albuminu tak přímo odpovídá za pokles jejich koncentrace.