Laboratoř klinické biochemie
a hematologie v Zábřehu.

Kreatinkináza

Enzym kreatinkináza (CK) je dimer složený z podjednotek M (muscle – sval) nebo B (brain – mozek), které asociují za vzniku izoenzymů CK-MM, CK-MB a CK-BB. Enzym katalyzuje reverzibilní fosforylaci kreatinu pomocí ATP. Měření koncentrace CK se využívá převážně při diagnóze a léčbě infarktu myokardu a je také nejcitlivějším indikátorem poškození svalů. Koncentrace CK roste při každé nekróze či regeneraci svalů a je proto zvýšena při většině myopatií, jako je například Duchennova muskulární dystrofie, a při stavech spojených s nekrózou svalů, jako je rabdomyolýza. Celková hladina CK se také může zvýšit u nemocí centrálního nervového systému, jako je Reyův syndrom, kdy 70 násobné zvýšení aktivity CK svědčí o závažnosti encefalopatie. Izoenzym CK-BB převládá v mozku, prostatě, střevech, plicích, ledvinách, žlučníku, děloze, játrech, štítné žláze a placentě. Izoenzym CK-MM tvoří většinu v kosterním a srdečním svalstvu. U zdravých jedinců je celková aktivita tvořena hlavně frakcí CK-MM, zatímco další izoenzymy CK a jejich varianty jsou přítomny pouze ve stopových množstvích nebo je nelze detekovat. Izoenzym CK-MB je přítomen v různém množství v srdečním svalu a v malé míře také v kosterním svalstvu. Aktivita CK se zvyšuje po poškození myokardu, kdy dochází k výraznému nárůstu aktivity izoenzymů CK-MM i CK-MB. Úměrný nárůst aktivity frakce CK-MB do jisté míry závisí na stupni poškození myokardu a na historii předchozích poškození myokardu. Změny v poměru frakce CK-MB k frakci CK-MM umožňují diagnostikovat infarkt myokardu, kdy poměr dosahuje maxima 1,5 hodiny po infarktu. Diagnostickou citlivost a specifitu odhadu celkové aktivity CK při diagnóze infarktu myokardu lze zvýšit stanovením rychlosti zvýšení (směrnice) aktivity CK u sériových vzorků získaných v době příjmu pacienta a 4, 8 a 12 hodin poté. Postupné zvyšování o 50 % za hodinu během časového období umožňuje rozlišit mezi akutním infarktem myokardu a jinými stavy s celkovou účinností 94 %. V případě pacientů, kteří vyžadují časnou diagnózu infarktu myokardu, je vhodné použít biomarker s rychlým nástupem (jako je CK-MB) v kombinaci s biomarkerem rostoucím později (například srdečním troponinem), který umožní diagnózu potvrdit.